Vážení filmoví autoři, pedagogové, diváci, festivalová sezóna postupových a partnerských přehlídek Českých vizí se pomalu rozbíhá. Chtěli bychom Vás stručně informovat o možnostech Vašeho zapojení. Pokud nám pandemie neumožní, aby některá z akcí proběhla v prezenční formě, zavčasu program překlopíme do distančního průběhu. Nejpodstatnější zprávou, kterou pro Vás v tuto chvíli máme je, že od 11. února otevíráme přihlášky do sekce České vize!


On-line přihlašování filmu zde.
Přihláška ke stažení zde.

Odkazy na detailní infomace jednotlivých kol:

Tachov - 10. 4. 2021 (pro kraj Plzeňský a Karlovarský)
Praha - 10. 4. 2021 (pro hlavní město Praha, Ústecký a Liberecký kraj)
Svitavy -  23. 4. 2021 (pro kraj Pardubický a Olomoucký)
Červený Kostelec - 24. 4. 2021 (pro kraj Královéhradecký)
Kroměříž -  24. 4. 2021 (pro kraj Zlínský a Moravskoslezský a Jihomoravský)
Zruč n/S - 30.4 - 1. 5. 2021 (pro kraj Vysočina, Středočeský a Jihočeský)

Ústí nad Orlicí - 17. - 20. 6. 2021 (Celostátní kolo)

Milí filmoví přátel, je mi moc líto, že vám musím oznámit smutnou zprávu. 14. 2. 2021 nás navždy opustil náš kamarád Wolfgang Becker ve věku nedožitých 78 let. Wolfik, jak jsme mu všichni říkali, stál u samého zrodu Střekovské kamery a až do 53. ročníku byl jejím aktivním spoluorganizátorem. Díky jeho dokonalé němčině tvořil důležitou spojku mezi filmaři německými a českými. To znamená, že čeští autoři se mohli zúčastnit soutěží v Německu a opačně. Z každého ročníku Střekovské kamery vytvořil DVD se souborem nejúspěšnějších filmů. Pořizoval reportážní fotografie z různých filmových soutěží, tedy nejen ze Střekovské kamery. Fotografie Wolfganga Beckera jsou cennou vzpomínkou na tyto dnes již historické akce, ale i na jejich autora. Wolfang Becker byl pracovitý, spolehlivý, kamarádský, svědomitý, ochotný a patřil nepochybně k osobnostem, spojeným s neprofesionálním filmem. Wolfiku, v našich vzpomínkách žiješ stále.

Vážení a milí přátelé amatérského filmu a Juniorfilmu, co nejsrdečněji vás všechny zdravíme ze Dvora Králové nad Labem a přinášíme informace ke spuštění 27. ročníku celostátní soutěže mladých amatérských filmařů JUNIORFILM - Memoriál Jiřího Beneše a partnerské přehlídky Malé vize 2021. Protože snad v Čechách ani na Slovensku není člověka, který by neslyšel o pandemii COVID 19 a nebyl obeznámen se stávající situací a  aktuálními opatřeními, nemá valný smysl se dlouze rozepisovat o tom, proč letos Juniorfilm vypouštíme do světa později, rovnou s posunutým termínem a zároveň s avízem dalšího možného přesunu.

Program vnútri článku.

Existují lidé v našem oboru amatérského filmu, kteří nejsou příliš známí, ale přesto se zapsali do její historie. Ne snad jen jako autoři, ale jako ti, bez jejichž pomoci nelze natočit film, doprovázený připraveným komentářem. Jde o člověka, žijícího ve Dvoře Králové nad Labem. V témže městě, kde amatérský film je známý soutěžemi, které lze zařadit jako nejvýznamnější. Stačí připomenout Zlaté slunce nebo Juniorfilm a tím i zkušené organizátory akcí pro mladé, dokonce i pro ty nejmenší. Je to dáno mimořádnou aktivitou Domu dětí a mládeže.

Jan Schwarz odešel ve věku 88 let. Za tuto dobu jako filmař natočil několik dokumentů v době, kdy ještě vládl celuloid, tedy v šedesátých a sedmdesátých letech. Točil na osmičku, a kromě filmů ze sportovního letiště a o létání vůbec to byly snímky o lidech, kteří pamatovali hrůzy druhé světové války. Ten nejúspěšnější měl název „3.000 z Gross Rosen“. Měl přímého svědka hladového pochodu vězňů koncentračních táborů na konci války, kteří šli právě kolem Dvora Králové a lidé přes přísný zákaz jim dávali jídlo na cestu. Mnozí z pochodujících ani přes nabízenou pomoc nepřežili. Dodnes existuje o této události památník, stojící za městem.

Jan Schwarz působil v šedesátých a sedmdesátých letech v hradeckém rozhlase a později jako propagační pracovník podniku TIBA ve Dvoře Králové. Jako rozhlasák byl v radiu, jak se lidově říkalo, jedním z nejlepších spíkrů. Měl sametový hlas a ten propůjčoval mnohým amatérským filmařům do jejich reportáží a dokumentů. A právě tahle schopnost ho přivedla k mnohým autorům nejen trutnovského okresu, ale i k dalším z nich z celého kraje. Filmař odešel, ale filmy s jeho hlasem ještě existují v několika archivech. Pisatel nekrologu měl několikrát možnost využít jeho hlasových dispozic v propagačních filmech královédvorské TIBY. To bylo v době, když se ještě každoročně konalo tzv. KTL, neboli Královédvorské textilní léto. Honza, jak se mu říkalo, byl velice milý člověk, který nikomu neodřekl, když ho někdo požádal o přednes komentáře, bez ohledu na téma. Vždycky se zachoval jako profesionál ve svém oboru. Velice výrazně napomohl zvýšit kvalitu mnoha filmů, protože přednes komentáře patřil a stále patří k těm nejdůležitějším tvůrčím složkám každého snímku. Čest jeho památce!

Možná jste si všimli, že v kalendáři soutěží chyběl pro letošní rok ARSfilm. Dochází ke změně pořadatele a na první pokus se to nepovedlo. V nouzové situaci se pořádání soutěže, zatím s rozpočtem 0,- Kč, ujal Klub historie amatérského filmu, z.s. Ve skromných podmínkách proběhne ARSfilm na začátku září v Šanghaji, což je slangový název pro Divišovu čtvrť v Brně. Více zde na Filmdatu nebo na arsfilm.eu.

Podrobnosti o soutěži najdete zde.

O tom, že zemřel někdo z našich řad, se nepíše právě lehce. Zvláště, když byl aktivní, přátelský, a setkával se s námi na mnohých soutěžích a dalších aktivitách. A také tehdy, když na něho jsou ty nejlepší vzpomínky. Protože když Áda, jak se mu říkalo, přišel na nějaké setkání, nebylo nikoho, kdo by si s ním nerad popovídal. Právě tohle se dá říci o Adolfu Mackovi, dobrému autorovi i člověku.

Jeho začátky souvisejí s Českou Skalicí, protože právě tam natáčel filmy z malebné krajiny, spojené s mnoha jmény velkých umělců. Právě proto ho bylo možné vidět často i na Vysokovském kohoutu, protože tam se dalo ze Skalice dojít i pěšky. Optimisticky naladěný, věčně usměvavý, a také znalý filmového řemesla. Pokud jde o video, věděl si se vším rady. Sám také byl tím, kdo neustále dával rady všem, s kým přišel do styku nejen na soutěžích, ale také na školeních, které se pořádaly v moravských městech a později v Přibyslavi. To vše v organizačním týmu předsednictva Českého svazu pro film a video v Kroměříži. A protože se z České skalice přestěhoval do České Třebové, byl nadále aktivní i ve Východočeském volném sdružení. V obou orgánech působil jako autor, organizátor a také jako lektor.

Zúčastnil se mnoha soutěží, a jeho dokumenty získávaly ocenění od okresních soutěží v minulosti až po krajské a celostátní akce v oboru videa, které po revoluci následovaly v době, kdy už film skončil. Rychle se seznámil s novou technikou a napsal řadu článků do našeho odborného časopisu. Přechod natáčení z filmu na video ho určitě nezaskočil, rychle se dokázal přizpůsobit novému oboru. Kromě Vysokova jsme ho mohli zastihnout i na Rychnovské osmičce a na soutěžích v Kroměříži. A samozřejmě také v Ústí nad Orlicí. Z těch míst natočil reportáže, které jsou svědectvím setkání těch nejlepších autorů.

Byl také vybrán do řady nejlepších filmařů, když se filmy promítaly v bývalé televizní stanici Regina. Na poradách v obou orgánech, jak v tom kroměřížském, tak i východočeském se ukázal být jako velice aktivní. Přispíval názorově k tomu, jakým způsobem by se měl obor amatérského filmu nadále ubírat. Pokud jde o jeho dokumentární tvorbu, měl Adolf Macek velice rád, když přišel s něčím novým, objevným. Nechtěl se spokojit s tím, aby jen popsal zvolené město nebo lokalitu podle cestopisných průvodců. Našel vždy něco, čím by mohl diváka překvapit, něco, o čem věděl jen málokdo. Tuto schopnost ocenily nejen poroty, ale i četní diváci na filmových akcích. Na jeho činnost v amatérském filmu, ale i jako partner v mnoha diskusích a setkáních na něho bude mnoho jeho kolegů určitě dlouho vzpomínat. Čest jeho památce!

Smuteční oznámení uvnitř článku.

Ivo Renotiére patří mezi nejvýraznější autory českého amatérského filmu. Vedle tvůrčí a organizační činnosti byl také porotcem a spolupracovníkem v řadě dalších soutěží. A můžeme s hrdostí říci i naším dobrým kamarádem. Toto malé ohlédnutí, vybrané z archivu, dokumentuje kousek cesty, kterou jsme s ním společně ušli. za FS Sázavan Zruč nad Sázavou Václav Šrom, Jiří Šperger, Jaruška a Karel Tvrdíkovi, Jiřina Janatová a Vladimír Křivánek

O první republice se říká, že byla jedna z mála demokracií v Evropě. Jak by ne, kolem našeho státu se dostávaly v politice k moci jen diktátorské režimy. A to nebylo jen v hitlerovském Německu. Když se podíváme do našeho oboru - amatérského filmu, formování klubů patří až třicátým letům. Jen krůček za Francií, která byla jen o poznání rychlejší ve svém vývoji. Proč se amatéři vlastně sdružovali? Pokud jde o  sociální složení, členy klubů byli lidé od dělníků až po ředitele velkých firem. A pokud jde o jména, pak se první klub, který vznikl v  roce 1935 v Praze pod hlavičkou ČKK, nemusel za své členy vůbec stydět. Byli mezi nimi i dramatik dr. Vladislav Vančura nebo básník Jaroslav Seifert. Oni a řada dalších významných členů klubu vůbec nepovažovali za  nějaké sebeponížení jen proto, že se octli mezi filmovými amatéry. Dokonce byli na svoji příslušnost ke klubu hrdi.

8. 12. 2020 vyšlo 4. číslo časopisu VIDEOHOBBY. Obsah čísla, včetně náhledu je uvnitř článku. Časopis je v tištěné formě distribuován pouze mezi členy ČVU. Ostatní zájemci si jej mohou pořídit v elektronické podobě na portálu PUBLERO.COM. Publero je internetový portál, kde získáte noviny a časopisy v elektronické podobě. Nemusíte chodit do stánku a šetříte životní prostředí - i vaši peněženku. Vyzkoušejte sami: Vytvořte si knihovnu zdarma a prohlédněte si volně přístupná ukázková čísla! Vaše oblíbené noviny a časopisy si přečtete na stolním PC, notebooku, iPadu či chytrém telefonu. Co je k tomu potřeba? Otevřít www.publero.com. Následně se zaregistrovat, potom doplnit nákupní kredit, vybrat časopis a klepnout na tlačítko "koupit". Cena jednoho čísla časopisu je 49 Kč. Náhled najdete uvnitř článku.

Letošní rok proběhl v oboru amatérského filmu jako něco naprosto atypického. Začal ještě tak, jako každoročně. S očekáváním, že v  hlavních soutěžích dojde k určitým změnám, které by měly umožnit lepší vyznění vzájemných kontaktů autorů rozdílných generací. S nápady přišla NIPOS Artama, představovaná metodikem MgA. Jiřím Forejtem. Upřímně se přiznám, že jsem byl hluboce zvědav na to, jak tato myšlenka dostane svou reálnou podobu. Jenže takový úmysl vyžaduje, aby ve spojení s ní byly vytvořeny podmínky, které by takovou myšlenku umožňovaly. Stalo se něco docela jiného. Přišlo to, čemu se říká zásah vyšší moci. Svět zcela ochromila dosud neznámá, zákeřná choroba, která od moru, cholery nebo španělské chřipky způsobila znemožnění chodu běžného života, lidských kontaktů a nakonec také tomu, čím označujeme kulturní a umělecké aktivity. Způsobuje nejen nemoc lidí v obrovském rozsahu, ale i milióny lidí náhle zesnulých.

Předem se omlouvám svým čtenářům, že stále něco píšu. Naivně jsem si myslel, že už toho nadále nebude zapotřebí, když se už žádná soutěž stejně neuskuteční, protože síla pandemie je natolik závažná, že se lidé už těžko budou moci na našich akcích scházet. Ale přišla mi do rukou informace, že na jedné z posledních soutěží došlo ke střetnutí poroty s  pořadateli v tom smyslu, že někdo z poroty namítal, aby se pořadatel do diskuse o závěrech výsledků nevměšoval, jinými slovy, že pořadateli nic není do toho, o čem porota jedná. Ale ouha, všechno je docela jinak.

Po uvedení filmu Narušitel do kin se snesla z různých stran vlna kritiky na hlavu mladého, 18 letého tvůrce Davida Baldy. Samozřejmě by se mu dalo vytknout několik chyb, ale my sami jsme nic nenatočili, takže nemáme ani právo kritizovat, takže jsme se raději zajímali o pocity mladého tvůrce, který vpadl do světa velkého českého filmového byznysu. Nám se film líbil a vydrželi jsme až do konce, což se nedá říct o jiných filmech českých a zahraničních tvůrců, které jsme v kinech také zhlédli. Oceňujeme snahu a zápal mladého tvůrce a domníváme se, že by se spíše měla podpořit než zahubit, a proto jsme se s ním spojili, aby měl šanci se ke kritice na svůj projekt vyjádřit. Pokračování zde.