Ano, několik slov o tom, co je svébytný žánr aktu, už padlo. Názory na to, které po článku tu a tam zazněly, potěší. To jen několik poznámek k poslednímu článku. Není daleko k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co už bylo předmětem úvah těch, kteří tu byli před námi. Když před pětapadesáti lety začínala točit režisérka Věra Chytilová, došlo i na to, že se objevila v několika porotách amatérského filmu. Tenkrát na naléhání docenta Jana Kučery z FAMU.

V minulém článku se psalo o tom, co by se nemělo z poroty vynášet. I když nijak početná, nicméně zajímavá byla na článek odezva. S ní přišla na pořad otázka, že když se něco nesmí nebo nemá, co by se dalo naopak napsat o tom, co také je předmětem diskusí v porotách. A co se tedy může vynášet ven. Konkrétně i s tím, kdo s tématem přišel.

Počty soutěží u nás jsou tak vysoké, že se s námi může málokterá evropská země měřit. A to nejen těch regionálních nebo celostátních, ale i mezinárodních. Souvisí to s tím, že k jejich vzniku docházelo už v době první republiky a tato tradice se udržela dodnes. Autoři filmů se v propozicích soutěží dovídají o tom, jaké filmy se přijímají, v jakých kategoriích se soutěží, a v jakých technických parametrech a za jakých podmínek se filmy na soutěž odesílají. Pokud jde o hodnocení, objevuje se v nich obvykle věta, že filmy hodnotí odborná porota.

Časopis Videohobby má tradici 80 let, i když s jinými názvy. Je správné, že do jeho obsahu přispívají další, takže veškeré informace, rozbory, hodnocení soutěží, technické novinky, prostě vše další dostává větší pestrost a rozmanitost. Jsou tam i rozhovory s autory, takže se dá říci, že jeho skladba má svou přitažlivost pro širší okruh čtenářů. Těm, kteří začínají přispívat, je však třeba zdůraznit, že i novinařina má svoje principy, svoje žánry, a že článek by měl mít svoji stavbu tak jako film. Vždyť k tomu slouží i příslušná fakulta. Je zapotřebí si přečíst, jakým jazykem se do něho píše.

Studenti náchodských škol jako poctu rodákovi, spisovateli Josefu Škvoreckému založili před jedenadvaceti lety celostátní festival studentské umělecké tvořivosti Náchodská prima sezóna, letos se konal od 14. do 18. května 2018 v Náchodě.

Nevstoupíš do stejné řeky dvakrát… praví jedno moudré úsloví a zřejmě každý z nás alespoň jednou na sobě samém zakusil, že je pravdivé, a přemoci ho, téměř nemožné. Je ale jedna situace ještě svízelnější, ještě obtížnější, a totiž, když do té řeky vstoupit musíte! No ale, abych to osvětlil. Nepatřím k těm – možná bohužel – kteří, coby porotce či lektor absolvují amatérský filmový festival, hned sedají za tepla k počítači, a vyplodí nějaký písemný záznam, tak zvaně z první ruky; ne tak já, vždy si dávám trochu načas, vše si nechám znovu projít hlavou, protože se mi již párkrát stalo, že soudy, které jsem vypustil bezprostředně, se mi jako bumerang vrátily, lehce mně vyčinily a můj názor se změnil. Není to opatrnost, ale snaha o co nejpoctivější posudek, okořeněný specifikou mého pohledu.

Občas se v kuloárech soutěží dá zaslechnout, že by úspěšné amatérskéh filmy měla uvádět televize. Nejspíše buď ČT 2 nebo ČT Art. Těmto názorům lze přitakat. Do našeho oboru pozvolna přicházejí noví porotci, kteří nahrazují ty před nimi, kteří často byli pedagogy FAMU. Jde o přirozený proces. Lze jen kvitovat s povděkem, že přicházejí z  praxe, nejčastěji režisérů, a že jejich rozbory mají, co se filmového řemesla týče, žádoucí úroveň. Ne všichni musí vědět, jak je náš obor organizován, a bylo možné se setkat i s názory, jak je možné, že je obor podporován městy, kraji nebo státem. A co víc. Proč ty nejlepší filmy neběží v televizi.

Míváme ve zvyku, že mnohé z toho, co se dělo v minulosti, odbýváme mávnutím rukou. Prostě se řekne, teď je jiná doba a ta si vyžaduje docela jiné řešení ve všech sférách naší činnosti. Tedy i v kultuře. Může být, ale někdy se pozdává, že i dříve se osvědčilo něco, co bychom si mohli znovu vyzkoušet. Jedním z takových zvyků bylo, že se na soutěžích vyššího typu, například na soutěžích celostátních, dostala do svých programů hodinka nebo řekněme i jeden a půl hodiny diskuse o tom, co všechny v našem hnutí zajímá. Označovalo se to jako volná tribuna

Podíváme-li se na to, v jakém stavu jsou dnešní soutěže, jeví se jako nápadné jeden rozdíl. V těch tradičních, které čítají několik desetiletí svých ročníků, se nemůžeme příliš těšit z toho, že na ně přijdou, kromě autorů a několik jejich příznivců ti, kterým se říká „lidé z ulice“.

Za rok to bude již jubilejní ročník mezinárodního soutěžního festivalu neprofesionální filmové tvorby pro autory starší 58 let. Chtěl jsem původně napsat, že i pro pokročilé, ale oni i mladší autoři jsou již dnes mezi pokročilými a mnohdy by se dalo říci, že patří mezi nejlepší. Tento čtyřiadvacátý ukázal, že se máme na co těšit. Loni jsem na festivalu chyběl a tak jsem byl zvědav, jak se nový ředitel soutěže Petr Chmela ukáže. On si to vyzkoušel na krajské soutěži i na ARS filmu, který byl označen také za mezinárodní. Navíc to není žádný nováček, protože patří mezi ty odrostlejší a pořádá „ajznboňácké soutěže“ u nás v Čechách a na Moravě.

Názvy obou skupin filmů jsou známy z četných propozic soutěží. Kategorie mohou být různé, nejčastěji věkové. Nejvíce těch odstupňovaných jsou v soutěžích mladých autorů, na Mladé kameře Uničov nebo na Zlatých Sluncích. Mohou se ale týkat i míst, odkud autoři pocházejí, v minulosti například na Vysokovském kohoutu, kde soutěžili zvlášť autoři z měst a z vesnic, nebo se mohou týkat filmů z různých oblastí, například snímků o životním prostředí, jakým je současná soutěž TSTTT Uherské Hradiště. Existují i soutěže s filmy horolezeckými nebo potápěčskými, to vše se dá zahrnout pod kategorie. V jedné z posledních soutěží se objevila kategorie „Lidová umělecká tvořivost“. V ní byl zařazen film „Kosení“ autora Ing. Arnošta Lukeše. Jedná se ale o termín padesátých let a začátku let šedesátých. Takové filmy, právě tak jako snímky z lidových slavností, z poutí nebo masopustů, lidové architektury nebo ukázky krojů se dostávaly do kategorie filmů národopisných.

Po loňském vzpomínkovém ročníku se opět sešly soutěžní snímky ve slušnějším počtu. Nutno konstatovat, že v letošním případě, až na jeden dva snímky, se stala kamera i střih spíše jen popisným pomocníkem, než aby nám zprostředkovala emoce či umělecký zážitek. I tak však zaslouží modeláři – filmaři pochvalu za to, že se pokouší o filmovou tvorbu a zpestřují tak svou hmatatelnou sbírku i o audio vizuální vzpomínku.

Pořadatelství soutěží jako umění? Na první pohled se zdá, že jde o přehnanou záležitost. Dění v našem oboru ale svědčí o tom, že takové tvrzení má svoje racionální jádro. Není pořadatel jako pořadatel, a v konečném vyznění se stává, že popularita některých akcí je taková či onaká. Projevuje se nejen v tom, jak je soutěž obsazena autory, ale především kvalitou přihlášených snímků. A ta někdy povážlivě kolísá. Jsou soutěže, které vznikají na základě pořadatelského nadšení, jiné poměrně v krátké době zanikají. A není to vždycky otázka peněz, jak se někdy soudí. Když se něco podobného stane v případě, že akce trvala krátkou dobu, budiž, může se stát, že pořadatelé s malými zkušenostmi zjistili, že u toho nevydrží.

Do celosvětové soutěže UNICA v Blansku už scházejí jen měsíce. Koná se v roce 2018, tedy sto let od založení naší republiky. Je jistě zajímavé, jak právě ta osmička na konci sehrávala roli u převratných událostí. Rok 1938, 1948, 1968. Co se v těch letech dělo, bylo už mnohokrát připomínáno, a pamětníků kvapem ubývá. Snad právě rok 1968 mohl ještě být rokem, který si zachoval svědectví některých z nás.

Skončilo hlavní soutěžní období a autoři se vrhají vstříc slunečnému počasí k natáčení nových filmů. Těšme se na podzimní období, bohaté na další soutěže. Svou úvahu začínám slovy doc. Jana Kučery: „Amatérský film není horší než profesionální, je jen jiný“ Co tím pedagog FAMU myslel, je zcela evidentní. Patřil k těm dalším, kteří varovali před nějakým napodobováním tehdejší televizní publicistiky, která musela být poplatná totalitnímu režimu. Kromě Kučery to byli další, kteří před zjevnou paralelou mezi povinnými dokumenty té doby a tvorbou amatérů svou jistou analogii projevovaly.