Ti, kteří jezdili na soutěže, zvláště na ty, které se pořádaly na Moravě, určitě si pamatují na Jana Křivého, který na ně pilně jezdil ze svých Žatčan a patřil mezi ty, kteří se nejen rádi scházeli s ostatními autory, ale nevynechal ani jeden z programů soutěže. Pečlivý dokumentarista, podle témat určitě hluboce věřící. Mnohá témata jeho filmů se totiž dotýkala některých církevních námětů. Konečně, jeden z jeho synů se stal katolickým farářem a i o něm Jan Křivý natočil působivý film. Docela přesně se z něho dalo vypočítat, jaké nároky ohledně vzdělání jsou za tím, když se někdo má stát knězem. V tomto filmu byla tato okolnost vyjádřena nejen srozumitelně, ale i přesvědčivě. Následovala řada dalších dokumentů, které vypovídaly o tom, jak jeho autor dovedl na diváka zapůsobit dobře koncipovaným filmem. Celá jeho další filmová dráha se řídila pečlivou přípravou a také promyšlenou realizací. Když skončila projekce, vždycky si sedl k vyposlechnutí rozborového semináře a psal si poznámky. Určitě si z mnohých z nich vzal rady z toho, aby ten další z jeho příštích filmů byl ještě lepší než ten, který byl uveden na soutěži. Z toho vysvítalo, že chtěl znát názory porotců a pak, po skončení semináře se ptal i na jejich názory na to, co říkají filmům autorů, kteří se na soutěž nedostali. Protože jim to předtím přislíbil. Vše si zapsal a určitě jim vše rád vyřídil. Jan Křivý byl člověk, který se ctil dobře na každé soutěži, kterou navštívil. Mezi autory byl vždy vřele přivítán, protože byl společníkem, který svým přístupem dovedl nejen přispět svými názory na to, co se na soutěži odehrávalo, ale byl i současně vyhledávaným diskutérem. Čest jeho památce!
Smuteční oznámení uvnitř článku
